Slovo úvodem:
tak tu máme opět podzim! Můžete jej vnímat jako nostalgický konec léta, ale také jako jásavý začátek zimy, kdy se zase všichni vydáme společně na lyže. Je to podzim jako víno, protože na stráních se červenají šípky a modrají trnky a velké listnaté stromy se převtělují do nádherných žlutých, oranžových a červených barev.
Moje vzdálená tetička z Chlumce o všem říkávala, že „je to jako víno“. Byl jsem malý a příměr jsem nechápal, a tak mi připadal blbý. Nevěděl jsem, jak chutná víno, a tak jsem si myslel, že na světě je ještě spousta dalších dobrých věcí, které lze používat jako etalon dokonalosti. Moje tehdejší lásky říkaly, že je to žůžo, eňoňůňo a podobně. To mi připadalo okouzlující. Moji kámoši i já jsme zase měli věci vostrý, prvotřídní, vytuzený. To mi připadalo chlapské. Když později moje děti říkaly, že věci jsou hustý, tápal jsem, jestli je to hodnocení negativní, nebo pozitivní. Tetička už mezi námi není. A já jsem zjistil, že to nejdůležitější, co jsem od ní dostal, je poznání, že nejlepší věci jsou jako víno. Dnes už nemám o tomto výroku nejmenší pochyby. Když je něco jako víno, je to prostě dobré, vynikající, luxusní, úžasné, božské, náramné, velkolepé. Prostě přesně jako lyžování ve Francii, které s vámi tak rád sdílím.
Není na světě země, která by byla tak automaticky spojována s vínem. Když se řekne francouzské víno, všichni předpokládají, že bude dobré, ba nejlepší. Jenomže věc je složitá, protože Francie je veliká a druhů, chutí a barev vín je tam bezpočet.
Při pohledu na mapu mi došlo, že jednotlivé vinařské oblasti jsou tak pestré jako lyžařská střediska a že je mezi nimi víc podobností, než je na první pohled vidět. Jsou tu jednoduchá bílá vína, ale i jejich těžké slámové varianty. Tady je domovem nejluxusnější šumivé víno, ale i zábavná vína růžová. Červených vín jsou ve Francii na tisíce. A k tomu nesmíme zapomenout na vína vydestilovaná na jemné šnapsy. Za jejich objevení vděčí svět abstinentům Arabům a za jejich rozšíření pijákům Holanďanům. Všechny bych vám je chtěl letos představit, ale dostalo se jen na některá z nich. Však i lyžařská střediska nabízejí jen „pár stovek“ kilometrů sjezdovek v porovnání s prostorem, který se rozkládá kolem nich. Ke své velké radosti jsem navíc zjistil, že z většiny vín se dají vařit vynikající jídla od předkrmů po dezerty. Ani ty jsem si nenechal pro sebe. Ale protože se do katalogu nevejdou, musíte si je vyhledat na internetu.
Doufám, že si letošní sezonu užijete zase o něco líp než ty předchozí. Věřím, že až letos vyjedete na první ranní manšestr, bude „jako víno“, a že každičké zachvění hrany budete vychutnávat stejně hluboce, jako všechny barvy, vůně a chutě toho úžasného moku.
